Alžír je jedním z mála dochovaných objektů nejstarší zástavby Pražského předměstí. Původně bytový dům byl postaven v letech 1819 – 1820 pro Antonína Pokorného a byla to jedna z prvních patrových staveb v této lokalitě. Současná čistě secesní fasáda pochází z přestavby v roce 1910.

Již v roce 1835 si, zde Jakub Wittner otevřel hostinec. Dům byl vždy významným kulturním a politickým centrem českobudějovických Čechů, ale i zajímavým „výletním“ místem pro obyvatele středu města. Za současným objektem byl hojně využíván divadelní sal, který nechala postavit Tělovýchovná jednota Tyrš v roce 1895. O dva roky později přibyla ještě letní scéna na zahradě. V roce 1908 zde poprvé ve městě promítal pan Zöllner záběry z rusko-japonské války.

Název Alžír, zřejmě pochází z let 1832-1847, kdy probíhala válka v Alžíru. Ve čtvrti tehdy nefungovalo veřejné osvětlení a v noci to bylo dost nebezpečné místo. Takže to vlastně bylo jak v Alžíru.

Počátkem 20. století zde měli svou první klubovnu českobudějovičtí hokejisté, kteří používali kluziště na Palackého náměstí. Do Alžíru samozřejmě docházel i autor Osudu dobrého vojáka Švejka Jaroslav Hašek, který sloužil u 91. pěšího regimentu v Mariánských kasárnách.

Známí umělci, kteří prošli Alžírem:

• Ema Destinnová (není ověřeno),
• Jindřich Mošna,
• Josef Šmaha a spousta dalších umělců a divadelních společností.